Rizika a benefity suplementace zinku

Zinek je esenciální stopový prvek, který má širokou škálu životně důležitých fyziologických funkcí, je nutný pro katalytickou aktivitu cca 100 enzymů, hraje roli v imunitních funkcích, syntéze proteinů, hojení ran, syntéze DNA, buněčném dělení, podporuje normální růst a vývoj v prenatálním, dětském i adolescentním období, je důležitý pro čich a chuť. Aktuálně je velmi diskutován jeho antivirový účinek. Pro lidský organismus může být škodlivý deficit i přebytek zinku. K udržení správného množství v organismu je nutný jeho každodenní příjem, protože lidský organismus nemá žádný specializovaný systém pro jeho ukládání. Velké množství potravin obsahuje zinek přirozeně, některé potraviny jsou zinkem obohacovány.¹ Na trhu je velké množství doplňků stravy se zinkem, ale pouze jediný registrovaný LP (Zinkorot 25 mg). V EU může být do potravin přidáván zinek ve formě octanu, chloridu, citronanu, glukonanu, mléčnanu, oxidu, uhličitanu a síranu² a má schválených 18 zdravotních tvrzení.³
Biologická využitelnost zinku v potravě je ovlivněna současně přítomnými inhibitory či promotéry. Mezi inhibitory patří především kyselina fytová, taniny a vláknina, železo, vápník. S dostupností zinku pozitivně korelují bílkoviny. Mezi další sloučeniny podporující absorpci zinku patří některé aminokyseliny např. cystein a histidin, vitamin B6 a organické kyseliny (př. citrát a laktát).^{4, 5} Absorpce zinku je také ovlivněna formou, v jaké je přijímán, např. glukonát je lépe absorbován než oxid.⁶
Přípravky se zinkem mají potenciál interagovat s několika typy léků. Např. chinolonová a tetracyklinová antibiotika interagují se zinkem v gastrointestinálním traktu a dochází k inhibici vstřebávání obou látek. Tuto interakci minimalizuje užití antibiotika nejméně 2 hodiny před nebo 4-6 hodin po zinku. Zinek může také snížit absorpci a působení penicilaminu, aby se minimalizovala interakce, je třeba užívat zinek 2 hodin před nebo po penicilaminu.⁷ Thiazidová diuretika jako je chlortalidon a hydrochlorthiazid zvyšují vylučování zinku močí až o 60 %.⁸ Zvýšenou exkreci zinku močí způsobují také ACE inhibitory.⁹
Mezi lidi s rizikem nedostatku zinku patří lidé s gastrointestinálními a dalšími nemocemi (ulcerózní kolitida, Crohnova choroba, malabsorpční syndrom, chronické onemocnění jater a ledvin, srpkovitá anémie, diabetes, malignity aj.), lidé po operacích, po infekcích, vegetariáni mohou potřebovat pro splnění nutričních požadavků až o 50 % větší dietní příjem, těhotné a kojící ženy (jejich průměrný požadavek na příjem je o 1,6 a 2,9 mg/den vyšší), alkoholici (konzumace alkoholu snižuje intestinální absorpci a zvyšuje exkreci močí, navíc se obvykle špatně stravují).¹ Příznaky mírného deficitu zinku jsou méně zjevné a často nejsou vůbec zaznamenány, patří mezi ně snížení rychlosti růstu, porušená odolnost vůči infekci, zpomalené hojení ran, neurosenzorické defekty jako např. abnormality chuti. Se závažným nedostatkem zinku je spojeno vzácné autozomálně recesivně dědičné onemocnění acrodermatitis enteropathica. Hlavními klinickými příznaky těžkého deficitu zinku jsou růstová retardace, zpoždění pohlavní zralosti, zpoždění dozrávání skeletu, kožní poruchy, průjem, alopecie, zhoršení chuti k jídlu, vznik změn chování a zvýšená citlivost na infekce v důsledku vývoje defektního imunitního systému.
Mezi akutní nepříznivé účinky vysokého příjmu zinku patří nevolnost, zvracení, ztráta chuti, křeče v břiše, průjem, bolest hlavy, kovová chuť na jazyku. V případě dlouhodobého příjmu velkého množství zinku ve farmakologických dávkách (150-2000 mg/den) jsou negativní účinky (sideroblastická anémie, leukopenie, hypochromní mikrocytární anémie) z velké části přičítány nedostatku mědi a po přerušení léčby zinkem a/nebo při obnově mědi jsou reverzibilní. Vědecký výbor pro potraviny EFSA v roce 2002 stanovil horní přípustnou úroveň příjmu zinku pro dospělé včetně těhotných a kojících žen 25 mg/kg na základě 14 týdenních suplementačních studií. V kontrolovaných metabolických studiích nebyl pozorován žádný nepříznivý účinek v souvislosti se stavem mědi při dávce zinku 50 mg/den. Horní přípustná úroveň příjmu zinku u dětí je samozřejmě nižší (22 mg/den pro 15-17 leté, 18 mg/den pro 11-14 leté, 13 mg/den pro 7-10 leté, 10 mg/den pro 4-6 leté, 7 mg/den pro 1-3 leté.)¹⁰
Ve studii s 11 zdravými muži, kteří užívali 150 mg elementárního zinku 2x denně po 6 týdnů, bylo prokázáno snížení lymfocytární stimulační odpovědi na fytohemaglutinin (až 70% snížení), chemotaxi a fagocytózu bakterií polymorfonukleárními leukocyty (50% snížení). Ale v této studii nebyl měřen stav mědi.¹¹ Naopak při studii se 103 zjevně zdravými staršími jedinci, kteří po dobu 3 měsíců užívali placebo nebo 15 nebo 100 mg zinku a k tomu 2 mg mědi, žádný ze způsobů léčby významně nezměnil zpožděnou kožní přecitlivělost na panel 7 antigenů ani proliferativní odpovědi lymfocytů na mitogeny a antigeny in vitro.¹²
Řada účinků zinku na imunitní buňky závisí především na jeho koncentraci. Po vyčerpání zinku vykazují sníženou funkci všechny druhy imunitních buněk, ale po jeho adekvátním doplnění dochází k obnovení funkcí. Toto doplňování musí být přizpůsobeno skutečným požadavkům pacienta, protože vysoké dávky mají také negativní účinek na imunitní buňky, které pak vykazují podobné změny pozorované při nedostatku. Při in vitro inkubaci mononukleárních buněk periferní krve se zinkem je indukováno uvolňování cytokinů IL-1, Il-6, IL-2R, TNF-α, INF-γ. Při koncentraci 100 μmol/l zinek potlačuje přirozené zabíjení NK buněk a funkce T-buněk, zatímco monocyty se aktivují přímo. Při koncentraci 500 μmol/l vyvolává přímou chemotaktickou aktivaci neutrofilních granulocytů.¹³