Rebarbora: zdraví prospěšná nebo nebezpečná zelenina?

Označení rebarbora angl. rhubarb se používá pro rostliny z rodu Rheum (reveň) z čeledi Polygonaceae (rdesnovité). V naší oblasti se obvykle pěstuje R. rhabarbarum (r. kadeřavá), R. officinale (r. lékařská), R. palmatum (r. dlanitá) a R. rhaponticum (r. bulharská). Řapíky rebarbory ​​se používají k přípravě různých pokrmů a nápojů především v Severní Americe a v některých evropských zemích. Sušený kořen a oddenek je jedna z nejstarších a nejznámějších rostlin v tradiční čínské medicíně, používá se v ní už více než 2000 let např. jako laxativum.

Rebarbora je zdrojem různých biologicky aktivních látek, které mají laxativní, diuretické, antibakteriální, protizánětlivé a antikancerogenní účinky. Zánět, infekce a oxidační stres jsou nejčastějšími příčinami poškození buněk. Pro své rozsáhlé farmakologické účinky proto může rebarbora zasahovat do rozvoje různých onemocnění. Velkým počtem klinických studií je prokázán pouze léčivý účinek extraktu kořenu a oddenku rebarbory. Se sirupem z rebarbory je k dispozici pouze jediná studie se 150 dětmi ve věku 12- 72 měsíců s podezřením na shigelovou úplavici, při které byl prokázán příznivý doplňkový účinek sirupu z Rheum ribes k antibiotické léčbě.[i] Mezi cenné obsahové látky patří antrachinony, diantrony, stilbeny a flavonoidy. Osvěžující chuť rebarbory je způsobena obsahem organických kyselin např. kyseliny jablečné, citrónové, fumarové a šťavelové.[ii] Rebarbora má také vysoký obsah vlákniny.[iii]

Hlavní nebezpečnou složkou rebarbory jsou soli kyseliny šťavelové. Množství šťavelanů závisí na podmínkách růstu, ročním období a části rostliny. Nejvíce šťavelanů obsahují listy (0,5 – 1 %), proto jsou nejedlé. Řapíky listů mladých rostlin jedlé jsou. Řapíky obsahují 570 – 1900 mg šťavelanů na 100 g. Příliš mnoho oxalátu v těle může vést k hyperoxalurii a k akumulaci krystalů šťavelanu vápenatého v orgánech. Tvorba velkého množství krystalů šťavelanu vápenatého v těle může způsobit hypokalcémii, renální dysfunkci, tvorbu ledvinných kamenů a nerovnováhu elektrolytů. Požití malého množství částí rostlin obsahujících šťavelany obvykle způsobí pouze mírné gastrointestinální příznaky (zvracení, průjem), které odezní během několika hodin. Vyšší dávka oxalátu způsobuje bolest v krku, potíže s polykáním, nevolnost, zvracení (někdy včetně krve), průjem a bolesti břicha. V literatuře lze dohledat kazuistiku akutní sekundární oxalátová nefropatie, v důsledku nadměrného požití rebarbory (500 mg rostliny denně po dobu cca 4 týdnů) ​​u ženy s již existující mírnou diabetickou nefropatií, vedoucí ke krystalem indukovanému akutnímu selhání ledvin.[iv] Vzácně kazuistiky spojují expozici rebarboře s rozvojem vezikulobulózní, fotosenzitivní dermatitidy. [v] Existuje jen velmi málo zpráv o smrtelné nebo nefatální otravě způsobené konzumací listů rebarbory. Průměrná letální dávka (LD₅₀) oxalátu byla odhadnuta na 375 mg/kg neboli 26,3 g pro 70 kg osobu. Během první světové války bylo lidem doporučeno jíst listy rebarbory ​​jako náhradu za zeleninu, která v té době nebyla k dispozici, což vedlo ke zprávám o několika otravách a úmrtích.[vi]

Účinným způsobem, jak snížit příjem rozpustného šťavelanu u lidí trpících ledvinovými kameny, je vařit rebarborové řapíky v mléku. Experimentálně bylo zjištěno, že celkové snížení množství rozpustného oxalátu vařeného s mlékem ve srovnání s množstvím v syrových řapících bylo 70 %.[vii]

Vedle škodlivých oxalátů je ale rebarbora bohatá na polyfenolové složky, jako jsou antrachinony, stilbeny, flavonoly a antokyany, které mohou mít příznivý bioaktivní účinek. Celkový obsah fenolů a s nimi spojená antioxidační aktivita je sice u řapíků rebarbory nižší než u většiny bobulí sbíraných na našich zahradách, ale je vyšší než u mnoha druhů zeleniny.[viii] Množství polyfenolů v pokrmech z rebarbory ovlivňuje způsob jejich přípravy. Experimentálně bylo ověřeno, že nejlepší způsob úpravy je pečení a pomalé dušení, při kterém zůstávají zachovány anthokyany, tedy i barva rebarbory a nejvyšší antioxidační kapacita. Pečení po dobu 20 minut poskytlo dobře uvařenou rebarboru s nejvyšší antioxidační kapacitou a nejvyšším obsahem anthokyanů, což je důležité také pro estetickou kvalitu pokrmu. Antioxidační kapacita vařených vzorků byla vyšší než u syrových. Zvýšení antioxidační kapacity po vaření je pravděpodobně výsledkem rovnováhy mezi zvýšeným uvolňováním polyfenolů z rostlinné matrice a degradací uvolněných složek a také proto, že většina polyfenolů se alespoň zpočátku, rozkládá na jiné polyfenolové složky.[ix] V jiné studii se autoři zaměřili na zjištění vlivu termínu sklizně a odrůdy na obsah polyfenolických sloučenin.  Výsledky této studie ukazují, že termín sklizně významně ovlivňuje obsah polyfenolických sloučenin v jedlých stoncích rebarbory a obsah jednotlivých skupin sloučenin se liší v závislosti na odrůdě. Dále studie odhalila vysokou korelaci mezi obsahem polyfenolů a celkovou antioxidační kapacitou. Řapíky různých odrůd mají různou barvu. S barvou souvisí chuť této zeleniny, červené a růžové stonky jsou sladší než jejich zelené ekvivalenty.

Z informací uvedených v odborných článcích vyplývá, že řapíky rebarbory jsou v našich podmínkách vhodnou jarní zeleninou s benefitem pro zdraví, pokud se konzumuje v přiměřeném množství. Opatrnost je na místě u osob se sklonem k tvorbě ledvinných kamenů a s poškozenými ledvinami.

Mgr. Věra Klimešová
Laboratoře aplikovaného výzkumu a vývoje společnosti Fytopharma