Vysoká biologická účinnost resveratrolu

Resveratrol patří mezi dobře popsané přírodní látky, k jeho širší aplikaci však prozatím nedo­šlo, možná kvůli ekonomické náročnosti a po­měrně vysoké biologické účinnosti a/nebo po­tenciální toxicitě. Z širokého spektra jeho biolo­gických účinků je v posledním období zvýšená pozornost věnována účinkům resveratrolu na kardiomyocyty a myokard, imunomodulačním a neuroprotektivním účinkům. Významné mo­hou být i některé prokázané chemopreventivní účinky resveratrolu v karcinogenezi.

Základní strukturální skelet resveratrolu (3,5,4'-trihydroxystilbenu) obsahuje dva aromatické kruhy spojené trans nebo cis dvojnou vazbou. V přírodních zdrojích převažuje trans forma, a to v podobě glykosidu (trans-resveratrol-3-D-glukopyranosidu); někdy je označován jako piceid nebo polydatin. Je prokázáno, že trans-resveratrol je antioxidačně účinnější izomer. To však nevylučuje prozatím teore­tickou možnost vyšší aktivity cis-resveratrolu v jiných biologických účincích. Přes zjištěnou přítomnost resveratrolu v asi 70 rostlinných druzích byl nejvyšší obsah změřen ve slupkách vinných hroznů, 1 g vinných slupek obsahuje asi 50-100 ug resveratrolu. Velké očekávání výzkumu je vkládáno do ve vodě rozpustného deri­vátu oxyresveratrolu (trans-2,3',4,5'-tetrahydroxystilbenu), který se projevuje vel­mi nadějnými protektivními účinky při reperfuzi mozku po krátkodobé ischemii. V místě ischemického poškození mozku dochází k řadě patobiochemických změn, které jsou při krátkodobém trvání stavu reverzibilní. Po obnovení průtoku krve však nastupuje další kaskáda rizikových biochemických dějů. Předně je to nadměr­ná tvorba volných radikálů s následnou vysoce rizikovou peroxidací lipidů, protei­nů. Dochází k narušení hematoencefalické bariéry a k následnému poškození DNA mozkových buněk. Důsledkem ischemicko-reperfuzního poškození mozku je apoptóza mozkových buněk s následnými vý­padky v centrálním nervovém systému. Prozatím pouze několik významných preklinických experimentů prokazuje per­spektivní neuroprotektivní aktivitu resveratrolu a oxyresveratrolu. Rutinní apli­kace však vyžaduje řadu kvalitních klinic­kých průkazů. Velmi zajímavá je v in vivo a in vitro preklinických experimentech prokázaná schopnost resveratrolu inhibovat produkci toxického proteinu beta-amyloidu, k jehož nadprodukci v mozku dochází ve stresujících situacích a u pa­cientů s Alzheimerovou nemocí.

Ostatní účinky a bezpečnost

Početné preklinické, ale i klinické expe­rimenty statisticky významně potvrzují kardioprotektivní účinnost resveratrolu. Pravděpodobně se zde s výhodou uplat­ňuje lipofilní charakter jeho molekuly a schopnost kumulovat se za určitých podmínek v lipoproteinech a v membrá­nových strukturách, kde působí inhibičně na lipoperoxidaci a protizánětlivě. Kardioprotektivní aktivita se skládá z několi­ka mechanismů a uplatňují se zde i zmí­něné protektivní účinky spojené s ischemicko-reperfúzními stavy.

Podání resveratrolu vede k signifikantní ochraně myokardu před doxorubicinem. Z poměrně rozsáhlého metaanalytického výzkumu vyplývá, že doporučováno by mělo být užívání asi 10-30 mg trans-resveratrolu pro dospělého jedince. Vhod­nost uvedených nižších dávek potvrzují i placebem kontrolované experimenty na modelu rostoucích selat, kdy vyšší perorálně podané dávky (70 mg a 100 mg trans-resveratrolu/den/sele) generovaly u rostoucích organismů imunosupresivní aktivitu spojenou s inhibicí dozrávaní leukocytů. Potvrzují to další experimenty, kde na buněčných modelech resveratrol velmi silně inhiboval T-lymfocyty.

Imunomodulační účinky resveratrolu nejsou prozatím detailně prozkoumány a mohou v budoucnu přinést nejedno překvapení. Většina autorů se věnovala studiu jeho účinků se zaměřením na chemopreventivní aplikaci. Zjištění výrazné biologické účinnosti však stimuluje potře­bu se seriózně zaměřit i na cílené studium potenciální toxicity resveratrolu. Zde existuje málo validních poznatků s výjimkou studie akutní toxicity resveratrolu, kde výsledky ukazují, že opakovaný perorální příjem (28 dní) dávky 20 mg/kg/den u potkanů negativně neovlivňoval měřené hematologické, biochemické a histologické parametry. Tak jako u většiny polyfenolických látek, lze i u resveratrolu očeká­vat vedlejší účinky v podobě hematologických odchylek (vznik protilátek proti trombocytům nebo erytrocytům). Výji­mečně byl pozorován vzestup jaterních enzymů při kombinaci s některými léky (benzodiazepiny, ketokonazolem).

Prozatím na okraji zájmu zůstává antimikrobiální aktivita resveratrolu zaměřená proti lidským fungálním patogenům. Zde se nabízí potenciální topická aplikace využívající silnou protizánětlivou účin­nost a prokázanou inhibici růstu bakterií Staphylococcus aureus, Enterococcus faecalis, Pseudomonas aeruginosa a dermatofytů (rodu Trichophyton, Epidermophyton a Microsporum). Z uvedeného je patrné, že suplementace resveratrolu ve formě doplňků stravy v diskutovaných dávkách by měla probíhat po určitou omezenou dobu, prozatím výhradně u dospělých jedinců, a neměla by být doporučována těhotným a kojícím ženám.