Suplementace selenu a diabetes

Užívání selenu je spojováno s pozitivním ovlivněním fyziologických mechanismů, udržujících oxido-redukční rovnováhu v organismu. V této souvislosti se nabízí hypotéza prospěšných účinků suplementace selenu u pacientů s diabetem 2. typu a s kardiovaskulárními diabetickými a metabolickými komplikacemi.

Suplementace  selenu může zvyšovat riziko diabetu 2. typu

Poslední odborné důkazy mj. naznačují, že suplementace selenu u zdravých jedinců nemusí být jednoznačně pozitivní. To vyplývá z několika klinických, prevalenčních studií provedených na populaci USA. V jedné z nich byl na souboru 1202 pacientů bez diabetu 2. typu po dobu 7,7 let sledován vliv perorálního užívání selenu v denní dávce 200 µg na výskyt diabetu 2. typu. Během studie byl diabetes 2. typu diagnostikován u 58 osob selenové skupiny a u 39 osob placebové skupiny. Z detailního hodnocení dalších sledovaných parametrů se ukazuje, že dlouhodobou suplementaci selenu nelze zřejmě považovat za prevenci diabetu 2. typu, a naopak podporuje pode­zření, že riziko tohoto onemocnění může spíše zvyšovat. V jiné studii autoři sledovali vztah mezi sérovou koncentrací selenu a prevalencí diabetu u dospělých v USA. Zjistili, že vysoká sérová koncentrace selenu byla spojena s častějším výskytem diabetu.

Vysoké koncentrace selenu v krvi jsou spojeny s vyšším rizikem hyperlipidémie

Zajímavé výsledky poskytuje studie reali­zovaná na reprezentativním vzorku anglic­ké dospělé populace a sledující vztah mezi plazmatickými koncentracemi selenu a me­tabolismem krevních lipidů. Bylo zjištěno, že vysoké plazmatické koncentrace selenu jsou spojeny se zvýšením hladin celkového cholesterolu, LDL-cholesterolu, ale ne se zvýšením HDL-cholesterolu. Shoduje se tak se závěry jiných prací s americkou populací, které potvrzují spojení vysokých koncent­rací selenu v krvi s vyšším rizikem hyperlipidémie. Experimentální studie s diabetiky 2. typu sledující vliv tříměsíční selenové léčby s denní dávkou 960 µg perorálně po­daného selenu ukazuje, že léčba vedla k prokazatelnému zvýšení plazmatické koncentrace selenu a ke zvýšení aktivity antioxidačně působící erytrocytární glutathion peroxidázy, neměla vliv na peroxidaci krev­ních lipidů a na antioxidační erytrocytární superoxiddismutázu. Selenová léčba také snižovala aktivitu prozánětlivého faktoru NF-kappaB, která je u většiny (až u 80 %) diabetických pacientů zvýšená. Sérová kon­centrace selenu a hladiny C-reaktivního proteinu byly sledovány u těhotných žen s těhotenským diabetem, u zdravých těhot­ných žen a u zdravých netěhotných žen. Zdravé netěhotné ženy měly signifikantně vyšší sérovou koncentraci selenu (77,4 ± 14,82 µg/l), než těhotné ženy s těhoten­ským diabetem (51,7 ± 11,62 µg/l) a než zdravé těhotné ženy (40,5 ± 8,03 µg/l). 

Dlouhodobá suplementace selenu u diabetických pacientů má pozitivní účinky

Na určité vyčerpání selenových zásob u dospělých diabetických pacientů poukazu­jí i další biochemická pozorování. U pa­cientů s diabetem je průměrná sérová kon­centrace selenu nižší než u zdravých osob. Přestože studie mají řadu nedostatků, lze s jejich pomocí obhájit racionálnost násle­dujícího tvrzení. Dlouhodobá perorální suplementace selenu u zdravých osob nemůže být považována za prevenci diabetu 2. typu. Naopak dlouhodobé užívání vyšších den­ních dávek selenu (pravděpodobně > 100 µg) u dospělé populace, která není selenodeficitní, může zvyšovat riziko diabetu, hypercholesterolémie a hyperlipidémie. Dlouhodobou suplementaci selenu lze doporučit u diabetických pacientů, kde zvyšuje aktivitu erytrocytární a tkáňové glutathion peroxidázy, restauruje glykemickou kontrolu, inhibuje zánětlivé mechanismy a může zmírňovat vedlejší nežádoucí efekty diabetu na srdce, ledviny a na funkci krevních destiček.

Preklinická hodnocení selenové léčby

Vliv podávání selenu na sledované bio­chemické parametry byl nejčastěji sledován na experimentálním potkaním nebo my­ším modelu s vyvolaným diabetem (diabe­tes byl vyvolán podáváním streptozotocinu). Následně byl intraperitoneálně pokus­ným zvířatům po dobu nejčastěji 4 týdnů podáván seleničitan sodný obvykle v denní dávce 5 µmol/kg. Selenová léčba u diabetických potkanů ukázala, že může mít přízni­vý vliv na aktivitu antioxidačních enzymů v myokardu. Seleničitan sodný také upra­voval agregaci trombocytů a hladiny tromboxanu B₂, které byly zvýšeny diabetem. S malou průkazností seleničitan snížil i hladiny glukózy v krvi. Hypoglykemický efekt seleničitanu je však u všech experi­mentů nevýrazný a s tímto účinkem nelze počítat ani při podávání jeho vysokých dá­vek. Mnoho experimentů potvrdilo, že suplementace selenu u diabetických zvířat reguluje a posiluje aktivitu endogenních selenoproteinů (superoxiddismutázy, katalázy, glutathion peroxidázy, thioredoxin reduktázového systému), které zajišťují oxido-redukční homeostázu. Zajímavý je ex­periment sledující rozdíly vlivu 12týdenního podávání dvou forem selenu, selenanu sodného a selenomethioninu (v dávce ekvi­valentní 2 µmol selenu/kg/den) u diabetických potkanů na hladiny glukózy v krvi, aktivitu erytrocytární glutathion peroxidázy, plazmatické koncentrace selenu a fruktosaminu. Plazmatické koncentrace selenu byly zvýšeny u obou forem selenu, ale vý­razněji u selenomethioninu. Naopak akti­vita erytrocytární glutathion peroxidázy byla signifikantně rychleji zvýšená u selenanu sodného (již po dvou měsících podá­vání), oproti selenomethioninu (zvýšená až ve třetím měsíci podávání). Po třech měsí­cích podávání byla u selenomethioninu hladina fruktosaminu zvýšená méně než u selenanu. Tyto zkušenosti ukazují na roz­dílnou biologickou dostupnost u jednotli­vých forem selenu.

Mgr.Tomáš Volný