Stevia jako nové sladidlo a její bezpečnost

Do vývoje některých odborných témat silně interferují politická a ekonomická rozhodnutí. Názorným příkladem je aplikace rostliny nebo extraktů ze Stevia rebaudiana (Bertoni) v doplňcích stravy a potravinách. Do jejího legislativního schválení významnou měrou zasahovalo politické a ekonomické lobby.  

Při studiu určitého odborného tématu běžně narážíme na sumu experimentálních, metodických důkazů a na sumu nemetodické empirie. Předmětem odborné diskuse je zde bezpečnost steviosidu, rebaudiosidu A, dalších glykosidů a jejich metabolitů v humánní praxi. Steviosid (STE; MW: 804,872200 g/mol; C₃₈H₆₀O₁₈) a rebaudiosid A (RBA; MW: 967,012800 g/mol; C₄₄H₇₀O₂₃) jsou asi 250krát sladší látky než sacharóza, jsou považovány za nekalorická a nekariogenní sladidla. Dva na sobě nezávislé „in vitro“ experimenty potvrzují, že 10 až 24hodinová inkubace STE a RBA s humánní, střevní mikroflórou za striktních anaerobních podmínek vede k úplné kvantitativní hydrolýze glykosidů na aglykon steviol a isosteviol. Steviol není střevní mikroflórou dále enzymaticky degradován. Jiný preklinický experiment s STE, RBA a steviolem provedený na modelu izolovaných králičích proximálních renálních tubulů prokazuje inhibici transepiteliálního transportu p-aminohippurové kyseliny, což nepřímo upozorňuje na možnou biologickou účinnost STE, RBA a steviolu spočívající v potenciálním snížení glomerulární filtrace ledvin. Zdrojem podezření ze strany legislativních autorit byly zřejmě preklinické studie upozorňující na určitý mutagenní potenciál STE a steviolu. Autoři staršího experimentu (Pezzuto, J.M., 1985) pozorovali na modelu Salmonella typhimurium TM677 mutagenní aktivitu steviolu, mutagenní aktivitu  STE a potenciálních metabolitů steviolu (dihydrosteviol A, B, steviol-16 alpha, 17-epoxid) ve stejném testu nepozorovali. Jiní autoři (Suttajit, M., 1993) sledovali potenciální mutagenní aktivitu různých koncentrací STE a steviolu na modelech Salmonella typhimurium TA98 a TA100, STE nebyl do koncentrace 25 mg/misku mutagenní, při koncentraci 50 mg/misku u typu TA98 autoři pozorovali mutagenní aktivitu, v případě steviolu nebyla mutagenní aktivita pozorována. Je velmi složité na základě těchto experimentů objektivně predikovat reálné mutagenní riziko STE a steviolu v podmínkách „in vivo“ a v klinické praxi. Z pohledu experimentálních faktů potřebujeme pro rozhodnutí větší sumu výsledků „in vivo“ genotoxických testů. Novější preklinická studie (Curry, L.L., 2008) sleduje na potkaním modelu subchronickou orální toxicitu RBA, 13týdenní podávání denních dávek 4.161-4.645 mg/kg tělesné hmotnosti nevedlo k žádným signifikantním histologickým změnám, ke změnám hmotnosti orgánů a ke změnám jejich funkcí. Z pohledu empirie víme, že řada dnes běžně používaných přírodních látek v obdobných „in vitro“ testech může generovat mutagenní aktivitu, přesto jejich desetileté dlouhodobé užívání ve významné části populace nevedlo k záchytu žádného zdravotního rizika. Tyto experimentální preklinické výsledky je možné vnímat i jako určité upozornění na významnější biologickou účinnost STE, RBA a steviolu, která může omezit nebo naopak příznivě rozvinout jejich v současnosti nejrozšířenější aplikaci jako nekalorického sladidla. Naznačují to výsledky randomizované, multicentrické, dvojitě zaslepené, placebem kontrolované klinické studie na souboru 106 neléčených hypertenzních probandů, kde 3měsíční užívání denní dávky 250 mg STE vedlo k signifikantnímu snížení systolického a diastolického tlaku krve, užívání STE nemělo signifikantní vliv na hladiny krevních lipidů a glukózy. V jiné randomizované, dvojitě zaslepené, placebem kontrolované klinické studii provedené na souboru 100 probandů s normálním tlakem krve nevedlo 4týdenní užívání denní dávky 1.000 mg RBA k žádné signifikantní změně tlaku krve. Randomizovaná, dvojitě zaslepená, placebem kontrolovaná klinická studie na souboru diabetiků I. typu, na souboru diabetiků II. typu a na souboru zdravých normotenzních dobrovolníků sledovala účinky 3měsíčního užívání denní dávky STE 250 mg, u žádné z experimentálních skupin nebyl prokázán signifikantní farmakologický účinek, užívaná denní dávka STE byla velmi dobře tolerována. Další randomizovaná, multicentrická, dvojitě zaslepená, placebem kontrolovaná klinická studie na souboru 174 hypertenzních pacientů (s esenciální hypertenzí) prokázala po 2letém užívání dávky 3krát 500 mg STE signifikantní snížení systolického a diastolického tlaku krve. Naopak méně významná randomizovaná, placebem kontrolovaná klinická studie s hypertenzními dobrovolníky, kteří byly rozděleni do 3 experimentálních skupin užívajících 7 týdnů 3,75 mg STE/kg/den, užívajících 7,5 mg STE/kg/den a užívajících 15,0 mg STE/kg/den, u žádné skupiny nedošlo k signifikantní změně tlaku krve. Z uvedených poznámek je tedy patrné, že reálné snížení tlaku krve lze očekávat pouze při dlouhodobém užívání významných denních dávek STE (≥ 250 mg) a pouze u hypertoniků (esenciální hypertenze).

Mgr. Tomáš Volný