Poznámky k inkompatibilitám

Stabilita přípravku (chemická, fyzikální a mikrobiologická) je jedním ze základních metodicky sledovaných kvalitativních parametrů. Farmaceutické standardy vztahující se ke stabilitě je vhodné aplikovat i v kategoriích doplňků stravy a kosmetiky, je jim nutné věnovat zvýšenou pozornost. 

Přítomnost sraženiny a sedimentu u tekutých aplikačních forem (kapky, sirupy, nápoje) nebo změna vzhledu tablet a tobolek může být příznakem chemické inkompatibility (nesnášenlivosti), mezi jednotlivými složkami přípravku mohou probíhat nežádoucí chemické reakce (nejčastěji acidobazické reakce) snižující například obsah deklarovaných účinných složek. Riziko chemické inkompatibility významně vzrůstá u vícesložkových přípravků. Vícesložkovost je charakteristická pro doplňky stravy a kosmetiku. Alfa-tokoferoly jsou inkompatibilní s peroxidy a ionty kovů, předně s ionty železa, mědi a stříbra. Důležitá je i zkušenost, kdy tokoferoly mohou být absorbovány do plastových obalů. Nestabilní jsou na vzduchu a světle, estery tokoferolů jsou na vzduchu a světle výrazně stabilnější. Poměrně častá je v přípravcích aplikace kyseliny askorbové, její chemická stabilita je velmi problematická. Víme, že ve vodném roztoku je v podstatě nestabilní, zvláště pokud se jedná o alkalický roztok s obsahem iontů mědi a nebo železa, pokud není chráněn před světlem a je skladován při zvýšené teplotě. Omezenou chemickou stabilitu v roztocích má při pH 5,4. V případě aplikace kyseliny askorbové je nutné důsledně kalkulovat se známými inkompatibilitami s alkalickými látkami, těžkými kovy, sloučeninami mědi a železa, s některými solemi salicylátů. Také pyridoxin hydrochlorid je inkompatibilní se snadno se oxidujícími látkami, se solemi železa a nestabilní v alkalických roztocích. Retinol je velmi citlivý na oxidaci, je nestabilní na vzduchu a světle. Oxid hořečnatý, často používaný zdroj hořčíku velice ochotně reaguje s kyselými látkami. Sladidlo sorbitol v silně kyselém a silně zásaditém prostředí reaguje s většinou dvojmocných a trojmocných iontů kovů. Fruktóza je inkompatibilní se silnými kyselinami a zásadami, ochotně reaguje s aminy, aminokyselinami a proteiny, může způsobit zhnědnutí tablet s významným obsahem aminů. Sladidlo aspartam je inkompatibilní s fosforečnanem vápenatým a stearanem hořečnatým (lubrikační pomocná látka při lisování tablet). Kvarterní amoniová sůl benzalkonium chlorid (antiseptikum) je inkompatibilní s citráty, hydroxypropylmethylcelulózou, iodidy, lanolinem, nitráty, proteiny, salicyláty, oxidem zinečnatým, síranem zinečnatým aj. Konzervační účinnost benzoové kyseliny je redukována reakcí s alkalickými sloučeninami a těžkými kovy. Mikrokrystalická celulóza je inkompatibilní se silnými oxidanty. Kyselina citrónová je inkompatibilní s některými karbonáty, bikarbonáty, acetáty a sulfidy. Přítomnost sukrózy v sirupech může způsobit vykrystalizování kyseliny citrónové. Sodná sůl kroskarmelózy (Croscarmellose sodium) je jako pomocná látka (desintegrans) obvykle aplikována u tvrdých tobolek a tablet, přítomnost hygroskopických složek jako je například sorbitol může redukovat její desintegrační schopnost. Maltodextrin za určitých podmínek (pH a teplota) může reagovat s aminokyselinami a způsobit zežloutnutí až zhnědnutí tablet.

Inkompatibility v kosmetice

Viskozitu karbomérových gelů snižuje inkompatibilita s kotionogenními polymery, se silnými kyselinami a vysoká koncentrace iontů. Glycerin je inkompatibilní se silně oxidujícími se sloučeninami, produkuje exotermickou reakci, se silnými kyselinami až explozi. Hydroxyethylcelulóza je neionogenní ve vodě rozpustný polymer často aplikovaný v topických přípravcích, je inkompatibilní s kvartérními antiseptiky, ty mohou ovlivnit viskozitu přípravku. Konzervační aktivita methylparabenu může být redukována neionogenními surfaktanty (například polysorbátem 80), je inkompatibilní například s talkem, sorbitolem, alginátem sodným. Lauryl sulfát sodný je jako anionogenní surfaktant aplikován v šampónech, je inkompatibilní se solemi olova a draslíku, v jejich přítomnosti se může vysrážet. Triethanolamin může reagovat s minerálními kyselinami a s halogeny. Uvedené poznámky ke známým inkompatibilitám popisují pouze určitý zlomek celé problematiky. Podstatně méně zkušeností je publikováno u inkompatibilit přírodních látek, extraktů a dalších přírodních složek aplikovaných mnohdy ve složitých směsích v doplňcích stravy a v kosmetice. Při jejich vývoji je proto nutné důsledně, precizně a systematicky přípravky stabilitně sledovat, nejlépe provést regulérní metodicky vedené stabilitní zkoušení, kde se obvykle neobejdeme bez specifických analytických stanovení obsahů vybraných přírodních látek. Chemické inkompatibility se vždy nemusí projevit změnou vzhledu, barvy, sedimentem a podobně, mohou probíhat skrytě. Problematika stability doplňků stravy je důležitá i z pohledu jejich bezpečnosti, v krajních případech mohou být produkty chemické inkompatibility látky, které mohou pro organismus představovat toxickou zátěž.    

Mgr. Tomáš Volný