Lutein během těhotenství a kojení
Suplementace karotenoidu luteinu je nejčastěji spojována s makulární degenerací. Obvykle je doporučováno dlouhodobé užívání. V takovém případě je lutein zdrojem i dalších biologických účinků. Proto je důležitá znalost dostupných farmakokinetických a jiných průkazů například popisujících vztah mezi užíváním luteinu a těhotenstvím, kojením.
Farmakokinetická studie provedená u dospělých mužů a žen v Číně ukázala, že 12 týdenní perorální užívání denních dávek 6 mg a nebo 12 mg luteinu (3,3´-dihydroxy-α-karotenu) vedlo k prokazatelnému zvýšení plazmatických koncentrací luteinu. Po vysazení dalších 6 týdnů zvýšené plazmatické koncentrace luteinu pozvolna klesaly k hodnotám před suplementací. U závislosti mezi užívanou denní dávkou a plazmatickou koncentrací nebyl zjištěn žádný statisticky významný vliv pohlaví. Podobný průběh závislosti prokázali švýcarští autoři při dlouhodobém podávání denní dávky 1 a 10 mg izomeru zeaxanthinu (lutein a zeaxanthin mají stejný molekulární chemický vzorec C40H56O2 a stejnou molekulovou hmotnost 568,871440 g/mol; liší se prostorovým uspořádáním molekul; často se vyskytují ve směsi, lutein může obsahovat asi 8 % podíl zeaxanthinu), kde 42denní užívání denní dávky 1 a 10 mg vedlo u zdravých dobrovolníků k 4násobnému a 20násobnému zvýšení průměrné plazmatické koncentrace zeaxanthinu (0,048 ± 0,026 µmol/l), k ustálení plazmatických koncentrací došlo u > 90 % probandů po 17 dnech užívání. Také němečtí autoři sledovali závislost mezi 42denním užívání denní dávky 4,1 a 20,5 mg luteinu a zvýšením plazmatických koncentrací. Při užívání denní dávky 4,1 mg luteinu zjistili asi 3,5násobné zvýšení plazmatické koncentrace luteinu a u denní dávky 20,5 mg zjistili asi 10násobné zvýšení plazmatické koncentrace, u > 90 % probandů došlo k ustálení plazmatických koncentrací po 18 dni užívání. Ve všech studiích byl lutein a zeaxanthin velmi dobře tolerován. Z uvedeného je patrná velmi dobrá biologická dostupnost luteinu/zeaxanthinu a poměrně rychlý nástup biologických účinků. V severní Itálii byla zrealizována zajímavá studie, kde byla u 21 těhotných žen ve věku 24-42 let v poslední trimestru těhotenství sledována závislost mezi koncentracemi luteinu v mateřském mléce (v časné laktaci), plazmatickou koncentraci a alimentárním příjmem luteinu. Autoři zjistili signifikantní závislost obou sledovaných koncentrací na alimentárním příjmu luteinu, lutein velmi snadno přechází do mateřského mléka. Významná je prospektivní, randomizovaná, dvojitě zaslepená, placebem kontrolovaná klinická studie se souborem 232 novorozenců (ve věku ≤ 14 dnů), kterým byla podávána náhrada mateřského mléka fortifikovaná luteinem (200 µg luteinu/litr) nebo náhrada bez fortifikace luteinem po dobu 16 týdnů a byl sledován vliv na jejich růst (byla měřena hmotnost, obvod hlavy a délka těla). Autoři zjistili, že novorozenci v obou souborech vykazovali přiměřený růst a vývoj, nebyl zjištěn žádný statisticky významný rozdíl mezi experimentální a placebovou skupinou a obě náhrady mateřského mléka byly po celou dobu klinické studie velmi dobře tolerovány. V jiné randomizované, dvojitě zaslepené klinické studii autoři na souboru 26 novorozenců po dobu 12 týdnů sledovali sérové koncentrace luteinu u novorozenců krmených pouze mateřským mlékem (průměrná koncentrace luteinu 21,1 µg/litr) nebo mléčnou náhradou fortifikovanou luteinem (20-225 µg luteinu/litr) nebo mléčnou nefortifikovanou náhradou. Po 12 týdnech byly průměrné sérové koncentrace luteinu (69,3 µg/l) u novorozenců krmených mateřským mlékem asi 6krát vyšší než průměrné sérové koncentrace luteinu (11,3 µg/l) u novorozenců krmených nefortifikovanou mléčnou náhradou. Uvedená zjištění naznačují nejen důležitou fyziologickou úlohu luteinu pro růst plodu a novorozence. Fortifikaci mléčné kojenecké náhrady luteinem lze v tomto kontextu považovat za racionální. Za rozumnou lze považovat i suplementaci nízkými denními dávkami luteinu (asi 1-5 mg luteinu/den) u těhotných a kojících žen. V loňském roce byla zveřejněna odborná zpráva o perorálním podání luteinu (jednorázově v dávce 0,5 mg/kg, 52 hodin po narození) u 10 předčasně narozených, zdravých dětí s cílem podpory vývoje žluté skvrny oční sítnice a vidění. Mezi 6-24 hodinami po podání bylo u novorozenců pozorováno významné zvýšení plazmatické koncentrace luteinu a po 120 hodinách se koncentrace vrátily k hodnotám před podáním. Suplementace luteinem pravděpodobně vede i ke změně antioxidační kapacity krve. Potvrzují to výsledky randomizované, dvojitě zaslepené, placebem kontrolované klinické studie, kde byl 20 zdravým novorozencům (12 až 36 hodin po porodu) perorálně podán lutein. Po 48 hodinách po podání bylo zjištěno signifikantní zvýšení antioxidační aktivity plazmy (jako markry byly sledovány koncentrace hydroperoxidů a biologický antioxidační potenciál). Uvedené poznámky představují určitý posun v obecném vnímání doplňkového užívání luteinu, které je nyní převážně doporučováno s cílem chemopreventivní eliminace rizika makulární degenerace u starších osob. Přestože z doposud publikovaných průkazů není možné jednoznačně definovat benefitnost suplementace luteinu u žen v období těhotenství a kojení, je v nízkých denních dávkách spíše příznivá a nebyl pozorován její negativní vliv na vývoj plodu a růst kojence. Za velmi vhodnou lze však považovat fortifikaci náhrady mateřského mléka luteinem v koncentracích ekvivalentních mateřskému mléku.
Mgr. Tomáš Volný