Perorální aplikace bromelainu a papainu

Užívání rostlinných proteolytických enzymů označovaných jako bromelain a papain je v naší populaci již delší dobu poměrně rozšířené. Dostupné početné preklinické a klinické průkazy sice popisují jejich pleiotropní biologickou účinnost, stále však chybí zásadnější informace, umožňující pozitivně modifikovat problematickou efektivitu jejich perorální suplementace. Problematickou efektivitu perorálního užívání bromelainu a papainu významně neřeší ani jejich aplikace v kategorii léků.

Bromelain i papain jsou směsi rostlinných proteolytických enzymů. Racionálnost jejich kombinace vyplývá z určité proteolytické specifičnosti bromelinu (převážně štěpí vaz­by mezi aminokyselinami lysin, alanin, tyrosin a glycin) a z určité proteolytické specifičnosti papainu (převážně štěpí vazby mezi aminokyselinami arginin, fenylalanin a lysin); bromelain a papain se pravděpodobně svou proteolytickou aktivitou doplňují. Běžně doporučovaná nutriční denní dávka obsahuje asi 300-900 mg bromelainu a asi 300-900 mg papainu. S vysokou pravděpodobností jde o bezpečné, dobře tolerované denní dávky násobně nižší, než jsou dávky terapeutické (perorálně asi > 3 g/den). Jak naznačuje farmakokinetická studie provedená na souboru 19 zdravých mužů, až po 48 hodinách při perorálním podání denní dávky 3 g bromelainu (rozdělena do několika jednotlivých dávek užitých v průběhu dne) je možné pro­kazatelně identifikovat protilátky proti bromelainu a změřit plazmatickou koncentraci bromelainu asi 5 ng/ml.

Velmi malou biologickou dostupnost perorálně podaného bromelainu a papainu nepřímo potvrzuje modelový in vitro experiment s monovrstvou Caco-2 buněk, které simulovaly enterální bariéru. Bromelain a papain se chovaly jako neabsorbovatelné složky. Rozdílné výsledky jejich absorpce v in vivo a in vitro experimentálních podmínkách poměrně zřetelně naznačují, že omezený trans­port bromelainu a papainu přes enterální bariéru bude pravděpodobně probíhat díky komplexotvorným vazbám na transportní proteiny nebo jiné struktury. Pokud se tento složitý mechanismus absorpce podaří prokázat, lze i v případě dlouhodobého užívání bezpečných nutričních dávek rostlinných proteolytických enzymů očekávat určitou modulační účinnost na fyziologické funkce cév, imunity, trávicího a dýchacího traktu. Modulační biologická účinnost a bezpečnost jsou významně podpořeny vhodnou aplikační formou, nejčastěji obduktetou. Nelze však opomenout zajímavý trend aplikační formy v podobě tvrdé tobolky z hydroxypropylmethylcelulózy, která také vykazuje dostatečnou rezistenci vůči naplněné směsi proteolytických rostlinných enzymů.

Část extrahovaného bromelainu je v chemické formě glykosidu. Bylo zjištěno, že je­ho deglykosylace negativně ovlivňuje biologickou aktivitu bromelainu. Jejich schopnost vytvářet stabilní chemické komplexy zřejmě částečně vysvětluje poměrně značné pleiotropní biologické aktivity papainu a bromelainu, kde je klinicky dobře popsaná jejich modulační aktivita na zánět, agregaci krevních destiček a srážlivost krve, růst nádoru. Jak ukazuje dvojitě zaslepená a placebem kontrolovaná studie na souboru 100 probandů po chirurgickém zákroku, protizánětlivá aktivita 6denní aplikace třikrát denně 80 mg bromelainu byla na hranici statistické průkaznosti. Imunomodulační vliv těchto nižších denních dávek bromelainu byl potvrzen také na souboru 116 dětí s chronickým průběhem nachlazení a rýmou, kde doplňkové podávání nutričních denních dávek bromelainu vedlo k rychlejší rekonvalescenci a vyléčení. Z výše uvedených farmakokinetických zkušeností přesto vyplývá, že biologická aktivita perorálně podaného bromelainu a papainu se bude převážně prezentovat v trávicím traktu. Bezpečnost nutričních dávek proteolytických enzymů je vysoká.

U 3 326 dobrovolníků s revmatickými potížemi nevyvolalo 25-35denní užívání 540 mg bromelainu denně v kombinaci s trypsinem a rutinem žádné závažné vedlejší účinky. Obdobná denní dávka bromelainu také v kombinaci s trypsinem a rutinem byla v rámci randomizované, multicentrické, dvojitě zaslepené a placebem kontrolované klinické studie podávána 7 dnů 721 probandům s traumatickým postižením kloubů, po celou dobu sledování se u zkoušejících neprojevily žádné nežádoucí účinky, dávka a kombinace byla dobře tolerována. Ojediněle byla zaznamenána alergická reakce na tyto rostlinné enzymy. Projevila se průjmem nebo kožní vyrážkou. Alergenní potenciál byl poměrně dobře popsán u papainu, svou závažností a incidencí se však nijak nevymyká potravinovým alergiím, jako např. alergie na lecitin, škroby, laktózu aj. V této souvislosti jsou významné výsledky dvojitě zaslepené, placebem kontrolované klinické studie, kde byl u 475 probandů s pozitivním kožním alergenním testem na papain a pyly sledován vliv perorální aplikace papainu a případný výskyt akutních příznaků alergie (svědění, slzení, rýma, pocení a průjem). Taková akutní alergická reakce byla v této studii po perorálním podání papainu pozorována pouze u 1,05 % alergiků.

Bylo popsáno také několik interakcí bromelainu a papainu s léky. Při současném perorálním podávání papainu a heparinu zlepšuje papain absorpci a zvyšuje biologickou dostupnost heparinu, pravděpodobně tak může zvyšovat jeho účinnost. Z preklinických zkušeností lze obdobný efekt očekávat i u současného perorálního podávání bromelainu a nízkomolekulárního heparinu. Bromelain a heparin pravděpodobně vytvářejí chemický komplex, zlepšující biologickou dostupnost heparinu. Předpokládá se i teoretická interakce s warfarinem, bromelain a papain pravděpodobně zvyšují jeho účinnost.

Mgr. Tomáš Volný