Hepatoprotektivita baicalinu

Vedle tradičních hepatoprotektivně účinných přírodních složek (silymarinu) se do praxe dostávají další odborně argumentované hepatoprotektivní přírodní složky (flavony šišáku bajkalského). Zájem o ně je stimulován podloženou biologickou účinností, bezpečností a ekonomickým významem celého trhu s hepatoprotektivními přípravky. Prozatím je nedostatečná jejich standardizace.

Šišák bajkalský (Scutellaria baicalensis, čeleď hluchavkovitých, Lamiaceae) je zdrojem několika kvalitně popsaných biologických aktivit: antioxidační, antineoplastické, antiagregační, antibakteriální, antiangiogenní, modulace permeability cévních kapilár a hepatoprotektivní. Aktuálně je intenzivně experimentálně sledována právě protektivní účinnost ethanolického extraktu kořene šišáku nebo jeho purifikovaných flavonů na buňky srdečního svalu a jater. Za biologickou účinnost s nejvyšší pravděpodobností od­povídají obsažené flavony, z doposud popsaných jsou to baicalin (aglykon baicalein), wogonosid (aglykon wogonin), oroxylin A, skullcapflavon I a II, scutellarein, 2',5,6',7-tetrahydroxyflavon. Základním mechanismem hepatoprotektivní aktivity šišáku je schopnost jeho flavonů inhibovat lipoperoxidaci jaterních lipidů. Oxidace jaterních lipidů náleží k patologickým mechanismům poškození jaterních buněk a je indukována řadou léčivých látek, alkoholem, toxickými látkami, primárním onemocněním a jinými podněty. Schopnost balcaleinu inhibovat lipoperoxidaci v jaterních mikrozomech potvrdili autoři preklinické studie na modelu potkanů, kde byla lipoperoxidace experimentálně indukovaná kyselinou askorbovou.

Antilipoperoxidační aktivita byla precizněji popsána v rámci preklinické stu­die, na modelu indukované oxidace phosphatidylcholinových liposomů buněčné membrány ultrafialovým zářením, kde autoři sledovali antioxidační aktivitu baicalinu, wogoninu, baicaleinu a srovnávali ji s antioxidační kapacitou rutinně používané antioxidační pomocné látky butylhydroxytoluenu (BHT). Zjistili, že baicalin má ze sledovaných látek nejvyšší antioxidační účinnost, přičemž antioxidační účinnost klesala v uvedeném pořadí: baicalin > wogonin > baicalein > BHT. K významným důkazům řadíme preklinickou studii na potkanech s experimentálním modelem hepatotoxicity vyvolané CCl₄, kde byla potkanům perorálně podávána směs sušených kořenů Pueraria thunbergiana a Scutellaria baicalensis v denní dávce 100 mg/kg. Po podání smě­si rostlinných drog došlo k signifikantnímu snížení sérových hladin AST (o 54 %), ALT (o 71,5 %), LDH (o 66,1 %), inhibice beta-glukuronidázy nebyla průkazná. Pro argumentaci hepatoprotektivního potenciálu šišáku má zásadní úlohu cílený preklinický experiment na myších s experimentálním modelem hepatotoxicity vyvolané acetaminofenem (paracetamolem), kde bylo půl hodiny po podání paracetamolu myším perorálně podáno 300 mg/ kg baicalinu a došlo k signifikantnímu snížení plazmatické aktivity ALT a AST. Efekt na jaterní glutathion (GSH), který je důležitý pro udržení oxido-redukční rovnováhy v buňce, nebyl prokázán. Dále bylo zjištěno snížení aktivity cytochromu P450 2E1, jehož zvýšená aktivita byla indukována paracetamolem. Antifibrotickou aktivitu potvrzuje experiment na potkanech s indukovanou jaterní fibrózou CCl₄, kterým byl 28 dnů perorálně podáván extrakt z kořene šišáku (150 mg/kg/den), bylo zjištěno průkazné snížení hladin jaterního hydroxyprolinu (strukturální aminokyselina kolagenu) a MDA (indikátor oxidačního stresu), byla prokázána inhibice jaterní fibrózy a lipoperoxidace.

Ostatní účinky

Za potenciální je nutné považovat prokázanou schopnost wogoninu inhibovat aktivitu HBV DNA polymerázy a průkaz jeho supresivního vlivu na povrchovou aktivitu HBV antigenu, což jsou význam­né mechanismy uplatnitelné v léčbě hepatitidy B. U baicaleinu, baicalinu a wogoninu byla potvrzena schopnost indukce apoptózy a inhibice proliferace lidského hepatomu. Z dostupných průkazů jednoznačně vyplývá vysoká biologická účinnost alkoholického extraktu kořene šišáku a jeho flavonů. Lze očekávat, což podporuje i několik studií, reálné riziko interakcí s léky. Preklinická studie, jejímž cílem bylo změřit afinitu flavonů šišáku k benzodiazepinovým receptorům, prokázala tuto afinitu a současně schopnost jejich inhibice v následující klesající řadě wogonin > baicalein > scutellarein > baicalin. Současně nelze vyloučit další teoretické interakce, jako například snížení plazmatických koncentrací indinaviru aj. Komplikovanou je u látek flavonoidní nebo polyfenolické povahy jejich vstřebatelnost z gastrointestinálního traktu (GIT). V případě extraktu šišáku a baicalinu preklinická farmakokinetická studie poukazuje na skutečnost, kde jsou flavony u potkanů vstřebávány ve dvou místech GIT, a to v horní části tenkého střeva a jako aglykony v tlustém střevě.

Souhrnně lze hepatoprotektivní aktivitu extraktu z kořene šišáku a jeho flavonů považovat za dostatečně podloženou. Zvýšenou pozornost je vhodné věnovat relativně vysoké pleiotropní účinnosti, která může být při kombinaci s dalšími biologicky aktivními látkami zdrojem benefitních, ale také nežádoucích účinků.

Mgr.Tomáš Volný